Historie rodů Grygarů 1689-2004
Příjmení
pochází jako řada dalších příjmení z křestního jména Řehoř,latinský
Gregorius,německy Gregar,Griegr,Grygarčík,Grégr Gregořica atd.
Já,Rudolf
Grygar(1950) jsem
začal psát o rodů Grygarů v letech
1981.Při svém pátraní po svých předcích a příbuzných,,jsem se nechtěl ukolébat
tím,že nevím odkud přišel do Tiché František Grygar,kdo
byla jeho manželka.Zaměřil jsem proto své pátrání s PhDr.Stiborem na
široké okolí panství Hukvaldského,kde mimo jiné patří obceTichá,Lichnov,Myslík,Pálkovice,Kozlovice,
Bordovice ,Veřovice
,Rychaltice,Sklenov,Kunčice p.Ondřejníkem a neposledně Frenštát p.Radhoštěm.
Při tomto bádání, jsem narazil na
pěkně zpracovanou knížku od PhDr.Stanislavy Kovářové (*1) z Tiché
z let 1997.Tato kniha se zaobírá historii a dějinami obce Tichá od roku
1395 a do současnosti. Bylo pro mě velice poučné prostudovat tuto
knížku,protože jen tak jsem si mohl udělat představu o tom jak tehdy žili naší
předkové.
Obec Tichá leží na východním okraji okresu N.Jičín tři kilometry severně od potok Tichávka.Katastr obce má tvar nepravidelného obdélníka o výměře 1645 hektarů,původní rozdělení pozemků v obci bylo lánové a lány byli vyměřovány kolmo na tok potoka.
Tichá vždy patřila k největším obcím Hukvaldského panství.
Podle tehdy platné zásady,patřila veškerá neosídlená půda a lesy panovníkovi,který mohl půdu obdarovávat.Jedním z těchto pánů byl šlechtic Arnold Huckeswagen,který v roce 1128 vstoupil do služeb českého krále Přemysla Otakara 1 a za diplomatické služby od něj získal jako léno území v předpolí Moravské brány a v předhůří Beskyd.K ochraně tohoto území vybudoval starojičinský hrad a na hukvaldském kopci osmibokou tvrz.
Arnold z Huckeswagen zemřel pravděpodobně kolem roku1241 a jeho državu po něm zdědil syn Franko,který si počínal méně zdatně než jeho otec,což vedlo v důsledcích ke zmenšení původního léna.
Není známo,kdy Franko přenesl sídlo z Jičína do Příbora,po němž se stejně jako jeho synové Jindřich a Blud psal.Kolem roku 1260 začal budovat na hukvaldském kopci nový gotický hrad,podobný hradu starojičínskému,který se později stal centrem celého hukvaldského panství.Frankovi si společně vlastněnou državu rozdělili a položili základ pro vznik dvou odlišných lenních celků pozdějšího léna šostýnsko-frenštátského a příborsko – hukvaldského.Obě části se vyvíjely odlišně příborsko-hukvaldská část,kam patřila i Tichá,byla alespoň teoreticky majetkem olomouckého biskubctví,jehož leníky byla nejméně od roku 1307 hrabata z Huckewangen.Tehdy se i v této části Moravy plně rozvinul proces,označovaný jako kolonizace,který podstatně změnil ráz kraje v beskydském podhůří.
Jeho iniciátory byli feudálové,ale motor ,který pohaněl věci kupředu byli takzvaní lokátoři.Tito lidé pověření vrchností přivedli nové osadníky,dali pro ně vyměřit pozemky a jejich jménem uzavřeli s vrchností smlouvy podle nového tzv. emtyfeutického práva a osadníci tak vstupovali do poddanského poměru.Uzavření smlouvy však znamenalo pouhý začátek,po němž následovaly roky tvrdé dřiny.
Bylo zapotřebí postavit dům a hospodářská stavení,pokácet stromy,vypálit a nebo vyklučit křoviny,vykopat pařezy a hákem či motykou zúrodnit půdu a tak začal vznikat nový půdorys nové vsi.Vžilo se pro ně označení,, lesní lánové vsi“.Jednou z vesnic,které v tomto období vznikly,byla i Tichá,nemůže se sice chlubit zakládací listinou nebo jejím opisem jako např.sousední Lichnov (1293) nebo Kozlovice(1294) či jiné vsi pozdějšího hukvaldského panství,není ovšem pochyb o tom ,že vznikla podobně jako ony na přelomu 13 století.
Pro naše pátrání po předcích,by jsem se ještě rád zmínil o zakládání vsí a fojtech(přestavitel tehdejších vesnic) a poddanských poměre v 16 století,zde si můžeme udělat představu odkud mohli naší předkové přijít do Tiché.
Od založení každé vsi stál v jejím čele svobodný a dědičný fojt,někde zvaný i rychtář,,jako prodloužená ruka vrchnosti a zároveň zástupce poddaných vůči ní.Poprvé se sním setkáváme až v listině respektive jejím opisu,datovaném na zámku našem Hukvaldech ve středu před sv.Divišem L.P. 1539.Listinu vydal olomoucký biskup Stanislav Thurzo pro tichavského fojta Jana Šlosara a její první část je opisem listiny,kterou dal tichavskému fojtovi Tas z Boskovic,olomoucký biskup v letech 1458-1482.
Svobodným a dědičným fojtstvím však zůstalo pouze do roku 1556.Tehdy bylo přeměněno ve fojtství zákupní,což znamenalo,že mohlo být se souhlasem vrchnosti prodáno.Od roku 1566 až do poslední změny tichavského fojta v roce 1844 tedy platilo,že se fojtství prodávalo.Kupcem mohl být syn nebo jeho příbuzný někdy však i cizí člověk,který měl dostatek finančních prostředků ke koupi.O tichavských fojtech koncem 16 a celého 17.století se dochovaly jen neúplné a kusé informace.
17.století s sebou přineslo řadu změn a mj. rozšířilo i povinnost fojtů,neboť původní závazky zůstávaly a k ním přibývaly další,např. vozit na vlastní náklady pro vrchnost sůl,odebírat víno atd.18 století přineslo rozšíření povinností fojtů.Nově se objevil plat za tzv. masný krejcárek a dávky z tanečních zábav ale i povinnost dohlížet na robotu.
Od začátku 17 století se v držení tichavského fojtství vystřídali tři rody Petrův,Vojtkův a Parmův.V roce 1828 zakoupil fojtství Parmův syn Ignác.poslední tichavským fojtem se stal Josef Parma,který fojtství koupil od otce Ignáce v roce 1844. Rok 1848 přinesl řadu změn,zrušení fojtského úřadu a sním i roboty ,Josef Parma však zůstal v čele obce jako starosta až do roku 1866.A hostinec Na Fojtství stojí uprostřed Tiché dodnes.
První zmínky o rodů Grigarů
jsou okolo roku 1689(chápej narozen) a to o Františku Grigarovi jakožto domkaři
v Tiché,dá se tedy předpokládat ,že to bylo za fojta Ondry Rečka, ale
s určitostí za úřadování
hukvaldského hejtmana Jana Halamy.Zde si pokládáme opět otázku odkud přišel
do Tiché náš předek.
(*2) Při přečítaní brožůrky o Palkovicích a Myslíku jsem našel na straně 31 zmínku o rektifikaci lánových rejstříků zpracovanou v roce 1675 o Myslíku.Tam se objevují i jména držitelů usedlostí z roku 1656.Poprvé se dovídáme jméno myslíkovského rychtáře,kterým byl po rychtáři Václavovi Jakub Mičulka.Ze sedláku zůstali na gruntě Adam Vijal a Jan Grygarův,což je první zmínka o Grygarech v Myslíku (ovšem nemusí to být přímá spojitost s našimi předky). Dále je v tomto soupise zmínka na str.32 o zahradníkovi s rolemi,kde nahradil Michala pálka Václav Grygar. Je to jasný poznatek že v Myslíku v té době žili Grygarové jako sedlák a zahradník.
Možná je to zrovna ten
rod Grygarů a možná najdeme nějakou spojitost s naším Františkem Grygarem.
Na straně 58 této brožůrky je soupis domů v Myslíku (r.1820),dle st.oblastního archívu Brno. Bylo zde zaznamenáno 75 domů dle jmenného seznamu ,ale bohužel už žádná osoba příjmením Grygar.Dá se tedy předpokládat,že po roce 1820 už žádný Grygar v Myslíku nežil,( snad jen to ,že na st..94 je ještě zmínka o učitelích a v létech 1952 zde byl vyučující Grygar Jan a Grygarová Silvie co by ředitelka školy). Podle Jiřího Stibora,byl rod Grygarů z Myslíka hodně rozvětvený a rozšířil se také na Hukvaldy i Kozlovic,kde se po roce 1739 už nepřipomíná a poté do Tiché a Frenštátu.Našel jsem ještě zmínku o Grygarech v kozlovicích z let 1657-1930(archivní dokumenty) v roce 1820 tam žil jeden občan příjmením Grygar.Ale o tom více ve statí o Kozlovicích.
Vraťme se ovšem zpět do historie obce Tichá. (*1)Přibližně do poloviny 16 století se majetek olomouckých biskupů konstituoval.
Patřilo jim kromě Hukvald ještě dalších sedm panství a zároveň se upevňovala i vrchnostenská správa. V čele každého panství stál úředník,od poloviny 17,století hejtman,který řídil správu panství podle intence a nařízení biskupa.Nižšími úředníky byl purkrabí,
duchovní,výběrčí daní a kontribucí,písař později polesní a jiní.
Kromě územního rozšiřování a scelování statků se olomoučtí biskupové snažili i o rozvoj hospodářství a zároveň nových způsobů hospodaření,ať to bylo zakládání dvorů,dobytkářství a chov ovcí nebo provozování mlýnu a palíren ,pil a hamrů.K tomu potřebovali pracovní sílu poddaných.První zpráva o povinnostech poddaných v Tiché pochází z roku 1563 a týká se roboty.Osvobození části tichavských poddaných od roboty za peněžní plat bylo pouze dočasné,,jak dokazuje urbář hukvaldského panství z roku 1581.Jsou v něm jmenovitě zapsání všichni osedlí v každém městečku a vsi,neosedlé tj podruhy a čeleď,jímž žádná půda nepatřila urbář nezachoval,neboť pro vrchnost neměl význam.
Kromě fojta Jiříka je
v urbáři 58 tichavských osedlých,podle
výčtu jmen str.31 S.Kovářové,můžeme zcela vyloučit
příjmení Grygar tz.že
v té době (r.1581)ještě toto jméno nebylo v Tiché rozšířené nebo
vůbec tam nebylo,možná jen podruhové nebo čeleď,ale pokud se přikloníme
k myšlence ,že přišli v létech
1675-1752 z Myslíku je to více pravděpodobné,že tam žádný Grygar
nežil.
(*1)V zhledem k tomu,že všichni měli půdu dědičně propůjčenou od vrchnosti,museli z ní odvádět peněžní plat,naturální dávky a plnit stanovené robotní povinnosti.Platilo se ve dvou termínech a to na sv.Jiří (24.4.) a sv.Václava(28.9.)druhou povinností tichavských poddaných tvořili naturální dávky tj.odvádění obilnin,dále slepice,vejce,husy.Celá obec pak odváděla blíže nespecifikovaný,,oves drevní“ a ,,slepice drevní“,na sv.Jana Křtitele.Na Hukvaldy jednoho vykrmeného vola.
Pevně stanovené platy a naturální dávky představovaly pouze jen část povinností vůči vrchnosti.K ním představovala renta v úkonech tz.robota.Většina povinností,stanovené urbářem,přetrvávala po staletí,ovšem procházela změnami,měnila se výše peněžních dávek
a docházelo k regulaci dávek naturálních.Své polínko si ovšem přikládali i biskupové,kteří stěžovali situaci poddaných tím,že vyžadovali i zvláštní berní ke své korunovaci.
Stav celého panství po třicetileté válce(1649), (začátek na Moravě r.1619)zmapoval tzv.lánový rejstřík tj. nejstarší moravský katastr.Lánový rejstřík obsahuje soupis všech poddaných usedlostí v každé vsi.Mezníkem mezi starými a novými usedlostmi i pustkami byl rok, v němž byla dokončena první lánová vizitace.V roce1656 bylo v tiché zapsáno 65 usedlostí z nich 15 pustých,vedle sedláků tvořilo druhou část tichavských osedlých 14 zahradníků celkový počet tichavských osedlých doplňovalo 10 domkářů bez půdy.Celkově tedy bylo v Tiché v roce 1656 zapsáno 50 osedlých.tj 26 sedláků,14 zahradníků 10 domkařů a k tomu 15 pustek.
Jak se ukázalo,revize první lánové vizitace měla své opodstatnění.Žádné rozdíly nebyly shledány pouze v počtu osazených gruntů a chalup,jejichž počet zůstal stejný i v roce 1676.
Jsou zde jmenné seznamy obyvatel těchto usedlostí,zahradnictví a
domkařů,ale pro nás opět žádný Grygar tz.že pokud tam žil,byl nemajetný a nebo
tam ještě v té době nežil žádný Grygar.
Například v roce 1677 dostaly v Tiché nové hospodáře tři pusté selské grunty se lhůtou tři měsíců až jednoho roku a jeden pustý zahradnický grunt se lhůtou dva roky,v roce 1680 dalších pět gruntů se lhůtou až tři roky,zde jmenný seznam není uveden.
Zlomem osídlovaní Tiché ,byla polovina 18 století,kdy se začali objevovat v hojné míře domkaři a nádenici (hofeři),,jejich domky
rostli jako houby po dešti.Jestliže v létech 1760-1775 byly postaveny jen tři domky,jejich počet se do roku 1778 zvýšil na 18 a dále rostl. V roce 1832,tedy krátce před zrušením roboty (r.1848),bylo v Tiché vedle fojta 28 sedláků,24 zahradníku,13 domkařů,ale již
163 rodin domkářů,chalupníku a nádeníku,kteří neměli svou půdu.
Tohle osídlování se
nevyhnulo ani rodů Grygarů,protože z dostupných pramenů víme,že nejstarším
Grygarem ,který se přistěhoval do Tiché je jejich otec František
Grygar,nar.cca.1689 (dříve běžně psáno Grigar),žení se tam podruhé
v 66letech, 21.7.1755 jako vdovec
s Marii Hubeňákovou,(umírá 13.10.1780 ve věku 60 let jako vdova
v domku č.22), dcerou domkáře Jakuba Hubeňáka a usadil se v domku
č.22 kde také umírá 25.5.1774 (věk
85let) jako domkář. Z tohoto druhého manželství avšak nebylo dětí a není
divu,bylo mu 66let.
Po zapsání této věty,jsem
obdržel ještě jeden důkaz (od
S.Kovářové obl.archív Olomouc) o
Františku Grygarovi a to dle zápisu v rustikálních knihách.
Tam je psáno ,že
v letech 1752 Franc Grygar,chalupník
vlastnil 1 měřici půdy v Tiché .Myslím si ,že je to náš František
Grygar,ale to je asi vše co se dá zjistit,protože jakožto chalupník byl ještě
chudší než domkář.
A zde si opět pokládáme
otázku,kdo byla první manželka Františka Grygara ,kdo byl otec Františka a
odkud přišli do Tiché.
Pokusím se ještě zaměřit na oblast Kozlovic možná budu mít štěstí je to jen přece poblíž Tiché.Nechci,zde znovu popisovat
vznik obce ,protože osídlování Kozlovic je podobné,,jako v jiných částech hukvaldského panství tj.lesní lánové vsi.
(*3)Zaujala mě ještě tz.valašská kolonizace,myslí se tím pohyb obyvatel zvaní Valaši z jejich původního usídlení ve Valašsku(Valachia)v dnešním Rumunsku poblíž Bukurešti.Tato valašská kolonizace probíhala po cela staletí od 11 do 16 století a došla až na východní Moravu do území panství hukvaldského,rožnovského,vsetínského aj.
Na území Moravy probíhala v té době zároveň kolonizace pasekářská tj. osídlování odlehlých,okrajových,kopcovitých a horských oblastí vesnic místním obyvatelstvem.
Je možné dobře určit,že přišli na Moravu v 90 letech 15.století,kdy na Hukvaldech byl zástavním držitelem Dobeš Černohorský.
Zprvu přicházeli jen jednotlivě,ale během 16-17 století hromadně ve skupinách a ve větší množství.Místní obyvatele se přiučovali na horách salašnickému salašnictví,valaši zase sestupovali z hor mezi domácí usedlí lid a přijímali jejich řeč.Z dokumentu je možno se dozvědět i jména Valachů usedlých na území hukvaldského panství,kteří se valašským salašnictvím zabývali.I když počet
migrujícího valašského lidu nebyl při srovnání s počtem obyvatel usídlených na Moravě veliký,měl jejich etnický charakter tak silný vliv na usídlený lid,že i celé toto území již od třicetileté války se nazývá Valašsko.
Sídlem valašských vojvodů byly na hukvaldském panství Kozlovice.Jsou v ideálním středu panství,svou severní části sousedí přímo
se sídlem panství Hukvaldského.
Uvedu zápis z urbáře
z r. 1581,podle zápisu se od této role rozprostíraly obecní paseky až po
Košařiska.Zde šedesátiletý Fedor Gregor (německý výraz pro křesní jméno Řehoř odvozenina příjmení
Grygar atd.),který v r.1522 je uváděn jako svědek ve sporu o hukvaldskou-frýdeckou
hranici.Jeho jméno svědčí o vzdáleném(ukrajinské) původů.
První
zmínka o Grygarech v Kozlovicích je
seznam zpracovaný podle archivních dokumentů a to z r. 1820,kdy žil
v Kozlovicích
jeden
občan tohoto příjmení.
Podle
mého úsudku naší předkové nepocházeli z Kozlovic a jestli ano,museli to
být jen podruhové o kterých se málokdy zachovaly historické dokumenty. Pro naše
bádání jsou asi Kozlovice nezajímavé co se týče příjmení Grygar.
Zajímavé
zjištění po pátrání rodů Grygarů jsem ještě učinil ve Veřovicích ,které
vznikaly obdobně jako ostatní vesnice na Hukvaldském panství.Sídelní typ
Veřovic ukazuje na tz.lánovou lesní ves. Veřovice patřili k panství Štramberk v roce 1533
dochází k dělení majetků a vzniká nové panství novojičínsko-štramberské.
Zmiňuje
se o nich i Jiří Stibor ve svém bádaní,kde má ucelenou větev rodů Grygarů,ale
bohužel tam nenašel žádnou zmínku o našem Františku Grygarovi.Před rokem 1700
se nenarodil žádný František a snad tam ani v
té době nežil.
(*4)Snad
jen zmínku,že dle lánových šetření (lánový rejstřík),byl zde malý sedlák,který
obhospodařoval 10 měřic jménem
Grygar,dále v r .1801-1811 purkmistr Jan Grygar.Možná to byl jen nějaký
příbuzný nebo ani to,protože už v r.1752je znám náš rod Grygarů
v Tiché.
Dále
jsem vypátral na internetu zmínku o Veřovicích z let první lánové vizitace
1657 a porovnání dat z druhé lánové vizitace z let 1670 – 1677
,kde se majitelem 20 měřic stává po Janu Grygarovi Martin Grygar.
Zmíním
se také o příjmení Jan Beseda,je uváděn jako dědičný fojt z let 1760-1800
a poté jeho dědicové 1801-1823 František,1823-1836 Jan Beseda.Proč píši o
těchto příjmeních?,šťastnou shodou okolností jsem se dozvěděl,že rodákem obce
Veřovic(snad je to potomek těchto fojtů).Jan Beseda žijící nyní v Praze
vytvořil soupis všech rodáků z Veřovic a mimo jiné je tam vypsáno i 100
obyvatel příjmením Grygar z Veřovic a jeho okolí.
Pro
prostudování těchto jmen z let 1644 -1823 jsem nenašel ani jediného
Františka Grygara a ani náznak toho,že
by někdo z tohoto rodů pocházel.Dovolím si vyslovit domněnku,že ač mám před
sebou jmenný seznam 100 Grygarů,,jejich data narození, rodné jména matek a
jména kmotrů,přesto nikdo nepasuje do našeho rodokmenu. Bude to způsobeno
tím,že tito Grygarové z Veřovic žili na panství
Novojičínsko-štramberském,kdežto naši předkové na panství Hukvaldském a
navzájem se nemísili.
Je
to veliká škoda,protože už nyní zbývá jen malá naděje,že by jsem objasnil odkud
přišel František Grygar do Tiché.
Nejstarší
matriky ( psané česky) r.1644 v Rychalticích,kde také patřila
Tichá,shořely v kostele( koncem 2 světové války) v Rychalticích,kde
byly ukrytý před blížící se frontou.
Požádal jsem paní Kovářovou zda by zjistila některá jména co se týče Grygarů a mohli tak navázat na našeho Františka.Bohužel po prostudování Hukvaldského zámeckého rejstříku(r.1676) se nenašla žádná návaznost na náš rod. Jsou zde jména jako Grigárek,Matěj Grygar, rok 1729 Johan otec Jan Grygar z Kozlovic atd.
Nezbývá,tedy nic jiného než
se uspokojit s tímto poznáním,že se nám už nikdy nepodaří zjistit odkud přišel
náš František do Tiché v roce 1752 ani kdo byla jeho první manželka.
Jsou zde ještě určité
hypotetické úvahy od Ph.Dr.Stibora,že by náš rod mohl Pocházet z Myslíka
nebo Hukvald.
V přehledu majitelů usedlostí panství Hukvaldy z roku 1667 se vyskytuje příjmení Grygar,v Myslíku žil sedlák Jan Grygárek,který asi kolem roku 1664 ze svého gruntu zběhl.V Pálkovicích měl zahradnickou usedlost Martin Grygar,ta byla asi 1665 zpustlá.také v relativně blízkých Veřovicích (o nichž jsem už psal), se vyskytuje od počátku nejstarší rodné matriky(1629-1689)početný rod Grygarů.Ve Frenštátě se do roku 1720 žádný Grygar nevyskytuje pomineme-li příjmení N.Gregorová.
Matriky Místku,nejstarší od r.1628 zahrnují prakticky celou oblast Pobeskydí včetně Pálkovic (jsou dnes r.2004 spojeny s Myslíkem) zde se narodil 22.3.1629 Jiřík,syn Jana Grygárka a Markéty,žil tu skutečně také Martin Grygar či Grygárek s manželkou Evou mají děti Annu1639,Barboru 1641,Kateřinu 1642,Vaclava 1647 a Mikuláše 1650.Snad je to tyž Martin,který se ženil 1631 jako Martin ,syn Jana Chodury! s Evou Musilovou,protože přijetí křestního jména po otci za své příjmení nebylo v té době nic zvláštního.Avšak více se tato rodina nepřipomíná,po spustnutí své usedlostí (asi1665) zběhla někam jinam.
Poté se v Pálkovicích žení r.1684 Řehoř Grygarův z Myslíka s Marii Bůžkovou.svědkem byl Václav Grygar jejich děti Marina 1684,Matěj 1688,Ondřej 1691 a Rozina 1694 ani zde žádný František.Prohlédnuté matriky z let 1748 příjmení Grygar nezaznamenávají ani mezi sňatky ani pohřby.
V nejstarších knize jsou některé sňatky: Palkovice:1659 Jan syn Grygara z Myslíku
Markéta dc.Jana Stavinohy
1663 Jan Grygárek
Dora dc.Michala Matěje z Metylovic
1694 Václav Grygar z Hodoňovic
Magdalena Bakajová dc.Matěje
V Myslíku,žili možná bratři Václav,zesnulý už před rokem 1731,jehož syn Jiří zemřel 3.7.1749 ve věku asi 43 let a Jan,menší sedlák nebo zahradník který zemřel 5.1.1773 asi v 90 letech v Myslíku č.26(tj.rok nar.1683).¨Václav a Jan mohli být docela dobře syny Jana a Markéty Stavinohové,kteří uzavřeli sňatek 22.9.1659.
Na Hukvaldech přímo na hradě žila rodina Jiřího Grygara,puškaře a jeho manželky Anny,Jiří umírá 6.4.1768 v 77 letech
V podhradí Hukvald pak žila další rodina Grygarů a to Matěj Grygar satrapa(tedy dráp ve dvoře) rn.1700.Je zde několik Grygarů a jeden dokonce František,který byl oddán 3.7.1757,Rychaltice z Annou Zátopkovou,ale bohužel ten nemá nic společného s naším Františkem,protože ten se ženil podruhé r. 1755 jako vdovec.Takže tuto rodinu Grygarů můžeme vyloučit.
S této nejednoduché práce vyplívá jedno a to,že rod Grygarů z Myslíka,byl velice rozvětvený a rozšířil se také na Hukvaldy,do Kozlovic,kde se po roce 1739 už nepřipomíná,odtud pronikal do Frenštátu Lichnova a Tiché.
Já se kloním spíše k Myslíku
a proto zde popíšu tuto hypotetickou
úvahu.
František Grygar,náš přímý předek velmi pravděpodobně pocházel z Grygarů v Myslíku a proto zde předkládám schéma hypotetického rodokmenu.
Jan,sedlák Myslík,1664 zběhl Hypotetičtí rodiče Františka Grygara
oddán 1659m:Markéta Stavinohová
Václav umírá před rokem 1731 Jan,sedlák,Myslík František,domkář Tichá
1683-1773
1689-1774
Jiří Václav Frenštát Josef Jakub,sedlák Martin Václav 1736
+1749 1731 m.Anna Kuběnova 1707-1753 1720-1771 m.1736 m.1762
c,43let Rozina Štefková Barbora Kološová
Jestli ,byl otec Františka, Jan sedlák
z Myslíků,nebo někdo jiný,můžeme s
cela jistě dokázat ,že František Grygar,který se
narodil asi roku 1689 je vůbec prvním
Grygarem,který se objevil v Tiché a to roku 1752 jako chalupník
s výměrou jedné měřice.
Tam se
ženil podruhé 21.7.1755 jako vdovec s Marii Hubeňákovou,dcerou domkáře
Jakuba Hubeňáka.Usadil se v domku č.22 v Tiché,kde také sám zemřel
dne 25.5.1774 jako domkář ve věku asi 85 let.
Jestliže
se ženil podruhé v roku 1755,znamenalo by to,že krátce předtím zemřela
jeho první manželka.Bylo proto provedeno pátrání v úmrtních matrikách pro
Tichou,Lichnov a Bordovic,Frenštát a Rychaltice ,ani na jednom z těchto
míst však mezi lety 1750-1755 nezemřela žádná manželka Františka Grygara. Jeho
druhé manželství z Marii Hubeňékovou,která zemřela 13.10.1780 ve věku 60
tet v domku č.22 v Tiché,jako vdova,nepřineslo žádných dětí.
K Františkovým dětem
z prvního manželství patří dcera Barbora,ta byla svobodnou matkou
nemanželské dcery
Anny
nar.29.3.1766 Tiché č.22,které zemřelo
6.5.1766 ve věku 6 týdnů tamtéž.
Poté
syn Martin podruh,narozený na čísle 22 v Tiché,který se žení 9.10.1762
v Tiché s Rozinou Štefkovou dcerou Františka Štefka.O této větvi se
zmíním později neboť se nejedná o přímou větev.
Dále syn Václav náš přímý předek narozený ,asi kolem roku 1740 neznámo kde,
nádeník v Lichnově,podruh
(bez
vlastní chalupy) od roku 1773 domkář v Tiché.Umřel 23.6.1806 v Tiché
č.22 asi ve věku 72 let na kašel.
Václav se žení dne 17.1.1762 v Lichnově s Barborou
Kološovou,dcerou Jana Kološe z Lichnova a jeho manželky Mariany.
Měl několik dětí,které rozepíši ve stromovém
rodokmenu,ale zde jsou ještě podstatní synové Ondřej,který se oženil
s Marianou Vaňkovou 23.10.1798 měl
sní čtyři děti a tři krátce po porodu umírají,později i jejich matka
r.18.6.1823 Jediný syn Mikuláš se žení
15.8.1830,z Apolenou Nynářovou a s touto má šest dětí které umírají
velice krátce po narození a tímto táto větev s cela vymřela asi okolo roku
1843.
Dále je
to syn Václava
,Josef
nar.25.10.1762 v Lichnově ,který umřel 1844,se žení s Janou Hudcovou,která
umírá ve věku 30let na psotník.Podruhé
se oženil s Marianou Neckářovou v roce 1810 a z tohoto
manželství se narodilo několik dětí,kde rod je zmapován do roku 1980 jsou to
tz.Zdeňkové z Tiché a Frenštátu a dále synové Karla,kteří žijí ve
S.Heřmanicích a neposledně Zdena provdaná Maláčková z Horního
Benešova.Také Vojtěch(1927) syn Ignáce (1893) má syna Otu(1957) a jeho potomci
i on sám žijí v Příboře.Taktéž syn Václava Jan narozený roku 1779 má
zajímavou větev ,která končí rokem 1827 a je zapotřebí tuto větev zmapovat.
Rozsáhlé
potomstvo má také Jiří Grygar 1765 ,syn
Václava náš přímý předek,je až zarážející,že po dvou manželstvích a 12 dětech umírá
ve věku 83 letech jako žebrák.
Zde by jsem chtěl popsat rod
Grygarů trochu bohatěji až do roku 1850 kde se rod stěhuje do Frenštátu pod
Radhoštěm
Václav Grigar syn Františka Grigara nádeník v Lichnově,podruh(bez vlastní chalupy),od roku 1773 domkář v Tiché,se narodil cca 1740 neznámo,umírá 23.6.1806 v Tiché č.22 na kašel.
Je oddán 17.1.1762 v Lichnově s Barborou Kološovou dc.Jana aMariany,umírá 2.1.1825 v Tiché č.22
Z jejího
manželství známe děti:
Josef,nar.25.10.1762 Lichnov , Jiří
16.3. 1765 Lichnov náš přímý předek, Ondřej 18.11. 1767 Lichnov Jan
15.4.1770 Lichnov ,Tomáš 3.10.1773 Tichá 22 ,Valentin 24.1.1776 Tichá 22 Marina 23.1.1777 Tichá 22 ,Jan Petr 27.6.1779 ,Tichá 22.
Pokračovatel rodu Jiří Grigar domkář v Tiché č.22 narozený 16.3.1765 v Lichnově jeho úmrtí
v Tiché 17.1.1848 jako žebrák ve
věku 86 let.
1. svatba
21.11.1797 v Tiché Marina
Genserová ,dcera Františka,podruha v Tiché,umírá 2.5.1821,Ticháč.156 na
chrlení krve.
Z tohoto prvního
manželství je sedm dětí,ale všechny umírají nedlouho po svém narození takže se
domnívám,že nemá ani význam o tom psát.
Naproti tomu
z druhého manželství z
2.Veronikou
Kutáčovou dc. Jana z Tiché,umírá na TBC20.4.1831,Tichá č.126
jsou známy děti :
Jan nar.9.5.1822
č.156,Fabian 20.1.1824 č.156,Josef nar.1.3.1826
Tichá 156 náš přímý
předek
,Mariana
nar.10.6.1829 č.156 Rozálie 31.8.1830.
Josef Grigar,nádeník a dělník ve Frenštátě narozený 1.3.1826
v Tiché č.156, umírá 18.7.1881 ve Frenštátě č.814 na neštovice
žení se
5.2.1849 v Trojanovicích s Marianou Jurkovou,dcera Tomáše Jurka a Apoleny
Kneblové narozena 4.8.1818 v Trojanovicích, umírá 2.2.1881 ve Frenštátě
č.814 na TBC.
Z tohoto
manželství jsou známe děti :
Jan nar.18.6.1850 Frenštát č.349 ,Anežka nar.5. 11.1852 Frenštát č.120, Antonín nar. 22 .4. 1857 + 27.7.1858 Frenštát č.120, Alois Petr nar.14 .5.1859 č.814 ,Antonín Jan nar.16 .5.1862 Frenštát 120 náš přímý předek.
Zde je už patrné
z datumu narození,že se naší předkové stěhuj do Frenštátu p.R. byl to Josef Grygar (1826) a
Mariana roz.Jurkova,bohužel doposud nevím v kterým to bylo roce.
(*5)Mezi tím jsem pátral ještě v Tiché a zajímalo mně, jestli se dochovali nějaké dokumenty co se týče školní docházky a poté ještě osídlovaní pohraničí.Ředitelka školy zpřístupnila veškeré doklady,bohužel ve škole nejsou dochovány ročníky od založení (1886,první zmínka *1str.111) školy až do roku 1932.
Když vezmeme v úvahu že
náš poslední narozený předek v Tiché,byl Josef
Grygar nar.1.3.1836 a jeho děti se už narodily v roce
1850
ve Frenštátě,nemůže tu být souvislost s naším rodem,ale přesto je zde
něco,co jsem přivítal.
Po prostudování třídních knih se zjistilo,že v období od r. 1932 až do roku 1946 navštěvovali základní školu v Tiché tito nositelé příjmení Grygar.
1. Grygarová Marie nar.30.4.1920 čp.307 otec Ignác Grygar
2.
Josefa 3.5 1923 čp.307 Ignác Grygar
3.
Vojtěch 13.1.1927 čp.307 Ignác Grygar
4.
Marie 6.1.1924 čp.200 Alois Grygar
5.
Miloslav 7.8.1926 čp.200 Alois Grygar
6.
Josefa 7.11.1926 čp.313 Josef Grygar
7.
Zdeněk 29.12.1929
čp.328 Josef Grygar později čp.90
8.
Jaroslava 21. 4.1934 čp.334 Josef Grygar
Sourozenci
otce Ignáce
Grygara a matky A.Petrové, jsou naší příbuzní z tz.Josefovské větve začínající
v roce 1762 Josef,přes Jana 1857a konče prozatím jmenovaným Vojtěch nar.roku 1927.
V roce 2004 jsem ještě a to s cela náhodou pátral po Grygarech
v Tiché a paní matrikářka tam našla jméno
Ota (1957) jeho rodiče jsou Vojtěch (1927)a maminka A.Kovaříková.Bylo potom už snadné zjistit
že Vojtěchův otec byl Ignác (1893) syn Jana (1857) a tím se jednoznačně syn Ota (1957) žijící
nyní(2004) v Příboře,zařazuje do tz.větvě Josefovské.
Sourozenci
otce Aloise,,jsou
příbuzní a s Ignácem mají
společného předka Jana r.1857 a v roce 1762 společného našeho předka Jiřího (1797) až k Miloslavovi
1926.
Taktéž
sourozenci otce Josefa jsou příbuzní s Aloisem a Ignácem,protože mají společného předka Jana(1857) až po Zdeňka (1929) . Zde jsou
zachycení i pozdější děti a to Zdeněk (1955) žijící ve Frenštátě a Zdeněk (1980) doposud
Tichá.Zde víme i to že Zdeněk (1929) se odstěhoval z Tiché v rámci
osídlování pohraničí do Horních Životic,ale pote se vrací zpět.
Na
závěr hledání se podařila najít zcela zastrčená unikátní kniha tehdejší
jednotřídky,kde ve třídní knize z roku 1887/1888 je jméno Grigar (s měkkým
i).nar.5.října 1881 č.p.82, otec také Jan.Jestli mohu přijmout domněnku ,že je to týž Jan nar.roku 1857 pak by to
mohl být jeho syn a pokračovatel rodů až k dnešním Grygarům tj.Karel (1928) synové Miroslav,dvojčata Karel a Jan.Tito Grygarové
a
jejich synové Mirek,Michal,Tomáš,Jiří,Karel a
Martin žijí nyní ve Sv.Heřmanicích(r.2004)
víme,že patří k tkz.Josefovské větvi rodů Grygarů a tudíž jsou naší příbuzní.To je vše co
se dalo zjistit o základní škole v Tiché od roku 1932.
Z archívu
v Novém Jičíně je seznam vystěhovaných rodin Grygarů z Tiché do
Horních Životic .Jmenovitě to jsou dva bratranci Josef(sirotek nar.26.2.1909)
s manželkou A.Žáčkovou a třemi dětmi a to na pč.71 u větrného mlýna.Je to
syn Františka(1861)domkaře
v Tiché a bratranec Jana (1857).Těmi dětmi jsou Danuše(18.2.1943),provdána v Horním Benešově za Jeníka
Maláčka a Zdena
(23.7.1947). Tím se mně osvětluje otázka,kdo je pochován na hřbitově
v Horním Benešově.Ano je to Josef
Grygar(1909).který umřel v roce 1971.
Druhý
bratranec Josef nar.17.8.1903 syn Jana (1857) čp.neuvedeno a děti nezapsané,dle( matriky
v Horních Životicích),ale známe jejich děti. Jsou to Josef (1926), Rudolf
(1928)jejichž osud neznám a Zdeněk(1929) v té době svobodný.Osud Zdeňka (1929) známe.Vracejí
se zpět do Tiché,kde žijí v rod.domku mají společně se svou ženou syna Zdeňka (1955) stěhují se do
Frenštátu
a dům
přenechávají synovi.Zdeněk(1955) má syna,jménem Zdeněk nar.roku 1980 žijícího v Tiché dodnes(r.2004).
V hasičské
kronice v Tiché z let 1914, jsem našel zmínku ,že členem SDH Grygar
Hynek(Ignác) odešel do 1 světové války.Zřejmě se už nevrátil a bohužel jsem při
pátráni po Grygarech nenašel muže tohoto jména.
V téže
kronice je poznámka.že Grygar Ignác (1893)syn Jana (1857) bydlící na čp. 307 postavil nový dům.
A to
je asi tak vše co známe prozatím o svých příbuzných z tz.Josefovské (r.1762) větve
rodů Grygarů .
Než
začnu popisovat náš rod Grygarů který žil ve Frenštátě,cca od roku 1850
nejpozději však od prvního narození potomka Jana(1850),zmíním se také něco málo
o tomto městě.
(*8)Dnešní
město Frenštát p.Radhoštěm leží Mořkovské-veřovické vnitrohorské kotlině
v nepříliš členitém terénu.Jak ukazuje dnešní průzkum,bylo toto uzemí
pokryto až do 13 století hlubokým hvozdem.
Osídlení
kotliny spadá zřejmě do období velké kolonizace ve 13-14 věku.Již na konci 13
století jsou zprávy o okolních vsích Tichá(1297),Lichnov(1293,Mořkavě(1274),Veřovicích(1293),Kozlovicích(1294)
a o hradě Šostýně (r.1293).Pro nedostatek písemných
Dokladů
patrně nikdy nezjistíme přesné datum založení Frenštátu a ani jeho
zakladatele.Jsou zde jisté úvahy,ale pravděpodobnější bude názor Jaroslava
Bakaly,že město založil hrabě Jindřich z rodů Huckeswagenů,doložený jako
pán na Šostýně roku 1293,který městu dal jméno na počest svého zesnulého otce
Franka.odmítnou je třeba domněnku ,že jméno Frankstadt je odvozeno od názvu
německého kmene Franků.
Huckeswagenové
se na Šostýně dlouho neudrželi.Již roku 1347,byl hrad v rukou olomouckých
biskupů,byl však záhy zadáván v léno a roku 1354 postoupen přes protest
patrně dřívějšího držitele Oty z linavy v manské držení Alšíkovi
z Fulštejna.
V roce
1389-1394 a znovu roku 1400 držel šostýnské zboží opět přímo olomoucký biskup
místo nezletilého nebo v zemi nepřítomného Záviše z Vikštejna.Jak se
zdá,byl hrad střídavě v držení r.1399-1400 v moci krále Zikmunda a
jeho nepřítele,markraběte Prokopa.Za bojů a zmatků kolem r.1420 byl asi Šostýn
dobyt a rozbořen,neboť roku 1422 se mluví už jen o zboží ,,franštátském“,které
měl podle výroku manského soudu převzít přímo do svých rukou biskup Jan
Železný.
Jak
vypadal Frenštát p.Radhoštěm v 14-15 století?Nebyl zcela opevněný,snad měl
jen val a palisádu.Jádrem města bylo 37 pravovárečných domů,soustředěných kolem
obdélníkového náměstí ve směru průjezdní cesty pod Veřovickými vrchy,spojující
údolí Ostarvice s poříčím Bečvy.Ostatní domy a chalupy,měly původně ráz
napojených předměstí a sídelním typem lánových lesní vsi(podobně jako okolní
vesnice).
Podle
jmen místních,pomístních i osobních a podle některých právních termínů zasáhla
ve 13 a 14 století do převážně českého osídlení krajiny v nevelké míře i
německá kolonizace.Správu města vedl dědičný fojt jako zástupce vrchnosti spolu
s voleným purkmistrem a konšely.Jeho povinností,bylo vybírat poplatky
z rolí,domů,sladování a vaření piva.výsady frenštátské městské rychty
potvrdil a obnovil biskup Tas roku 1467
dědičnému fojtu Vilému Hluzovic.Držel k fojtství mlýn s šesti
koly,lázeň,dva svobodné lány,po deseti lávkách pekařských,masařských a
ševcovských,měl právo lovit ryby a nízkou zvěř(zajíce,lišky) a volné dispozice
fojtstvím.Bral plat z každého šestého lánu a třetinu ze soudních pokut.
Město
velice utrpělo za války česko-uherské,ale brzy se vzpamatovalo a už koncem 15
věku v souvislosti s počátkem pasekářské kolonizace došlo
k populačnímu rozvoji.Nejprve se osazovaly staré pustiny,pak se začala
získávat další zemědělská půda na úkor lesů.Na trzích se prodával dobytek,koně
i všelijaké krámské a kupecké věci.K rozvoji města přispělo i dobývaní železné
rudy v okolí a provoz hamrů s hutí roku1556-1610.
Kromě
práva vařit pivo,které mělo 37 domů,získalo město i právo vinného šenku.Avšak na
veškerém výnosu hukvaldského panství se podílelo jen 1.5%,dokonce méně
,než některé velké dědiny.Roku 1581 se
výslovně jmenuje jen 11 řemeslníků,zřejmě těch,kteří se živili převážně
řemeslem,kdežto ostatní ještě zemědělskou výrobou.Teprve roku 1598 se 19
tkalcovských mistrů obrátilo na biskupskou kancelář se žádostí o vystavení
cechovního privilegia. Ovšem obdrželi ho až roku 1606.
V roku
1581 bylo ve Frenštátě p.Radhoštěm,96 domů přibližně se 750 obyvateli a to 93
rodin měšťanských a 10 podružských.
Městský
písař,který asi původně zastával i místo učitele a vedl městské knihy,roku 1588
je dosvědčená i městská pečeť.Počet obyvatelstva i přes početné morové rány
1585,1607 a 1624 vzrůstal.Do městské svazku
náleželi i pasekáři,jejich počet stoupnul z 64 v roce 1581 na
více než 100 kolem roku 1600.mnozí pasekáři byli přistěhovalci,ale i přesto ráz
obce zůstal český.
Koncem
17.století nastává nový rozvoj Frenštátu p.R.,šíří se prodej zdejších
plátenických výrobků do Uher,mezi poddanými znovu vzrůstá zájem o paseky,který těsně po třicetileté(r.1649)
válce ochabl.
Roku
1749 napočítalo se tu 222 domů a 64 výměnkářských chalup,při nichž 15 domů bylo
podílných,patřily 2-3 rodinám.Přibylo domů jednopatrových,kterých v 16
století bylo daleko méně.Kolem roku 1750 se uvádí ve Frenštátě kolem 30-40druhů
zaměstnání obyvatelstva.Od druhé poloviny 18.století převládalo tkalcovské
řemeslo a tkalcovští cechmistři zastávali přední místa v obecní
samosprávě.V roku 1796 pracovalo i s rodinami a tovaryši okolo 300 tkalcovským
mistrů,tedy bezmála 1500 osob.Tomu odpovídá i další rozvoj města,které čítalo
roku 1763 263 domů s 1359 obyvateli a roku 1771 už 309 domů s 2224
obyvateli.
Roce1781
byl Frenštátu přiznám titul města(dosud bylo městečkem),ale roku 1787 měla
působnost městského soudu přejít na vrchnost.Město se ubránilo a roku 1796 byl
zde zřízen regulovaný magistrát pro věci správní i soudní,vedený právnický
vzdělaným syndikem s purkmistrem a 2-3 radními.
Přes
hospodářské potíže a špatné postavení většiny obyvatelstva ve druhé polovině 19
století,jeho počet neustále rostl.Roku 1834 bylo tu 778 domů(proti 480
v roce 1820),v nich žilo 4483 lidí. V roce 1840 bylo podle popisu
hukvaldského panství ve Frenštátě 813 domů s 5052 obyvateli a
v letech 1843-1844 již 818 domů s 1504 byty a 5291 obyvateli.Podle
tohoto posledního popisu obklopovaly náměstí vesměs jednopatrové domy
z tvrdého materiálu s podloubími,byla tam i radnice s balkónem
tři kamenné sochy a studna(vodní nádrž) s vodotryskem.Domy ve městě byli
už téměř zděné,ostatní dřevěné a všechny přízemní,kryté šindelem.V roce 1851
vzrostl počet obyvatel na 5741 lidí (to už se zde narodil v roce 1850
Jan Grygar).
Tkalcovský
cech skončil činnost v roce 1860,jeho nástupce tkalcovské společenství
v roce 1894.Postavení dělnictva ve zdejších továrnách,zejména
textilních,bylo velmi neutěšené a už od sklonku šedesátých let minulého století
trpěla textilní výroba krizí,takže proti roku 1869,kdy bylo zjištěno ve městě
6563 lidí v 849 domech,poklesl stav do roku 1900 postupně na 5757 obyvatel
v 739 domech.Krize se projevila silnou vlnou vystěhovatelství jednak na Ostravsko,Ameriky (TEXASU) a
Australie.
Náš
rod pokračuje veFrenštátě p.Radhoštěm
narozením našeho předek Antonín Grygar (1862).
Antonín Grygar (1862) obuvník,měl v době uzavření sňatku 23,byl synem Josefa Grygara (1826) v Tiché a Mariany roz.Jurkové.Jeho manželkou se stala Františka Svobodová dcera Frenštáckého tkalce Josefa a Amálie roz. Petrášové v době sňatku měla 21let. Sňatek obou,byl uzavřen ve Frenštátě 19.10.1885.
Z tohoto manželství se do roku 1896 narodily děti a to Josef nar.27.3.1887 ve Frenštátě č.p.460,který umírá ve veku pěti let a to 29.2.1892 ,následuje syn Jan (náš přímý předek) narozený roku 27.3.1889 ve Frenštátě č.p.76 umírá r.1952 ve věku 63 v Opavě. Dále pak dcera Žofie nar.24.4.1891 ve Frenštátě č.84,která umírá následujícího roku 1892,dcera Anna nar. ve Frenštátě č.p. 469 roku 26.7.1893 syn Josef nar.16.12.1897 umírá 30.11.1973 s manželkou Marii má jednoho syna ,který umírá jako totálně nasazený v Německu.
Jak již jsem dříve předeslal jednalo se i zde o velmi chudou rodinu čehož důkazem je i skutečnost,že každé z těchto dětí se narodilo na jiném popisném čísle.
Antonín
Grygar (1862),měl pět dětí ale jen jeden jeho potomek a byl to Jan Grygar (1889) prodloužil náš rod do 19 století
Jak už jsem se dříve zmínil
v roce 1946 se rod Grygarů poprvé objevuje v Horním Benešově a to
při tz.osidlovaní pohraničí.
Byl to Jan
Grygar(1889) tkalcovský mistr z Frenštátu pod Radhoštěm syn Antonína (1862).
V zhledem tomu,že
zde Grygarové žijí téměř 60 let rozepíši se trochu o historii H.Benešova ,tak
jak je zachycena v kronice
Města , kterou textově
upravil kronikář (*6) Vlastimil Habarta
v r.2004.
Město Horní Benešov je
založeno 11.4.1253 tz.zakládací listinou. ,,Ve jménu Páně-Amen.Aby daná
listina během doby neutrpěla na platnosti,chceme ji skrze několika svědků
známou učiniti,jakož i písemně zvěčniti,pročež buď známo všem žijícím,jakožto i
potomkům,že já Beneš,podkomoří českého krále,dovolil jsem Kvidovi a Erwingovi
založiti a vybudovati město,které se bude jmenovati Benešov.“Toliko jen
krátká citace.
Touto zakládací
listinou vstupuje Benešov (Bennisch)do dějin.Jsou v ní uloženy povinnosti
a práva nejen zakladatele,ale i postavení poddaných vůči vrchnosti a dědičnému
fojtovi.
Dědičný fojt je
zástupcem hospodářských zájmu vrchnosti,výběrčím daní a naturálních dávek.Za
tuto činnost pobíral fojt,,jako odměnu třetí díl soudních příjmu a spoustu
ostatních výhod.
Jeho dům stál asi na
náměstí v místě pozdější radnice a ještě později soudu.Byl kamenný
s podloubími,kde se nacházely krámky řezníků a pekařů.Statek fojtů stál
v údolí u staré bruntálské cesty (č.p.60).
Svůj mocenský stav si
podržel dědičný fojt ještě po celé 14 a 15 století,protože zde nikde není
zmínka o radě.Občanští přísedící spravovali zde ještě dlouho,pod vedením
fojta,nejenom soudní záležitosti,ale také záležitosti obecní.
Benešov prožívá
v roce 1506 svízelnou hospodářskou situaci.Boje v 15.století
především boje o trůn mezi Matyášem Korvínem a Vladislavem,zde zanechaly hrozné
následky.Oheň zničil staré městské privilegium a úplně podlomil zdárný vývoj
města a jeho blahobyt.Živnost a řemesla zpustla,mlýny leželi v sutinách.
Koncem16.století upadá úplně vliv
fojta na děj ve městě a fojtství je prodáno městu.Samotný fojt,byl takto
zatlačen z města,kterému dříve poroučel na svůj statek
v Luhách(místní část H.Benešova).Byla to velice důležitá změna
v dějinách obce místo fojta nyní zastával rychtář a ten byl podřízen ve
vším radě.V Benešově byla 29.3.1572 obnovena rada a právo,protože toto místo je
město a také jako město s privilegiemi,tehdy jsme řídili jednoho
starostu,tři radní a šest přísežných přísedících(protokol soudních jednání
1572-1588).
Při čteni kroniky(*6 str.20) jsme
našel zmínku o policejním řádu města Benešov z roku 1587 je to velice
zajímavé a proto neuškodí
vypsat pro dnešní generaci pár
citací.
Vrchnímu hejtmanu a radnímu
v Krnově bývá oznamováno,,jaký se vede život v Benešově,lidmi obojího
pohlaví.Z hlediska
Křesťanského je pohoršlivé a
nečestné nadměrné pití alkoholických nápojů,tančiti a do noci vysedávati,hádati
a rváti se.Toto nemůže býti trpěno žádnou křesťanskou vrchností.z tohoto důvodu
žádáme,aby byl vydán a ihned v platnost uveden,až do jiného
opatření,stručný řád s vážným příkazem pro starostu,radní a fojta,aby
tento v přítomností celé obce 1krát měsíčně přečten a slavnostně toho
dbáti.
Zakazujeme,aby vdané ženy a vdovy
chodily do jakýchkoliv kořalen,pivnic a vináren a pily tam.Mužům se zakazuje
vysedávati v hostincích při kořalce přes noc do rána.
Zakazují se jakékoliv hádky,sváry
tupení,házení sklenicemi a rvačky ve výčepech.Každý,kdo provozuje
cizoložství,podporuje nevěstky a páše jiné zločiny,nebo se o tom dovídá,nesmí
to zamlčeti,ale ihned oznámiti hejtmanu a radním pod pokutou dvou kop
grošů.
Veškeré pokuty za tyto
trestné činy ,ať jsou malé či velké,má rada poctivě přijmouti,opatrovati a
nikomu nic neodpustiti,zapsat do trestního rejstříku,aby v případě potřeby
mohly býti zúčtovány.Z těchto citací je zřejmé,že se tyto nectnosti dochovaly
ze středověku až do dnešních dnů( pz.autora ).
I přesto,že byl vydán
policejní řád,který měl zamezit prostopášnostem a nezdravému způsobu
života,pokračovali obyvatelé Benešova v porušování jednotlivých
nařízení.Půtky mezi občany byly na
denním pořádku,lidé se rouhali Bohu ,pili a kradli,taktéž soud měl neustále
mnoho práce.
Na tomto místě by jsem se ještě rád zmínil o
soudnictví (18-19století) v Benešově.
Vyšší i nižší soudní
pravomoc,byly jakousi charakteristickou vlastností středověkých
měst.Šibenice,která stávala zpravidla na vyvýšeném místě za městem,prozrazovala každému návštěvníkovi
města,že se ocitnul v místech hrdelní soudní pravomoci.
V Benešově stála
šibenice na Šibeničáku za hřbitovem,kde stál poté větrný mlýn (r.1928).Pod
benešovskou soudní pravomoc patřili i sousední obce
Lichnov,Sosnová,Brumovice,Košetice,Horní Životice,Leskovec a Jelení.před
zničením města v roce 1474 ještě
obce Rázová,Milotice a
St.Heřmínovy.
Tuto soudní pravomoc
vykonával fojt s přísedícími .V 15a16 století upadá moc fojtů ve prospěch
starostů a radních a fojtové se nakonec stávají občany,odpovědnými městské
správě.Město mnělo i svou věznici o které se mluví v matrikách okolo roku
1680,popravčí úřad trval v Benešově ještě v r.1604 a okolní obce
museli na ně přispívat.
Ke středověkému
soudnictví patří také sloup hanby jak dlouho sloup stál není známo neboť soudní
spisy se staly obětí požáru r.1746 .Od roku 1750 stála na místě sloupu barokní
socha Jana Nepomuckého,která byla odstraněna v r.1953.
Socha stávala ve
vrchní části náměstí a mnělo to svůj význam.Z vyprávění duchovního
z Benešovské farnosti faráře
Romana Masného(r.2004) to bylo proto,že z místa,kde stál dohlížel na
bránu,která uzavírala cestu k farnosti a kostelu sv.Kateřiny a jelikož
město bylo čtvercového tvaru,byla socha Jana Nepomuckého vidět z každé
strany,příchozích na toto náměstí.
O železném obojku u
kostelních dveří se dovídáme z listu stížností benešovského pastora.Již
okolo r.1595 byly připevněny na rozkaz vrchnosti dva obojky k trestání
rouhačů.Kdo se provinil musel stát po tři neděle u kostelních dveří
s obojkem na krku od rána do večera.Tento trest byl velice působivý a
každý se ho štítil a bál.
Bude jistě zajímavé se
zmínit o řemeslnících v Horním městě Benešov z r.1734,kdy rada
vykazuje tohoto roku tyto řemeslníky:
6 řezníků 1 koželuha 10 hrnčířů 1
jircháře 4 obchodnicí solí
4 pekaři 1
řemenář 24 tkalců 4 zedníci 6 obuvníků
1 sedlář 2 zámečníci 1 kloboučník 2 stolaři 1
puškař
3 provazníci 3 bednáři 5 kožešníků 3
pletaři 3 soustružníci
2 koláři 9 krejčích 1 prýmkář 2 barvíři
1 sklenař
4 kováři 20 vinopalníku 4obch.přízí 4 obch.vínem
Už zde je poznat
s výčtu řemesel,že jsou zde hojně zastoupení tkalci což mnělo pro město
dosti velký význam v pozdějších dobách.
Je zapotřebí se také
zmínit u rudných dolech v Benešově.(*6 str.33)Už za Přemyslovců,bylo známo
nerostné bohatství Benešova daleko za hranicemi českého státu z té doby se
zachovaly četné haldy na trati zvané ,,U šachet“ a rovněž propadlé štoly,ze
kterých se ještě v padesátých létech našeho století,čerpala pitná voda.
Dosud zůstává
nevyjasněné,zda bylo město založeno horníky,řemeslníky,nebo zemědělci.V
zakládací listině není o hornictví zmínka,ale ve starší listině z r.1247
daruje Přemysl,markrabě moravský,pozdější Přemysl Otakar II.,doly na stříbro bruntáským
horníkům.Doly byly zničeny r.1241 v pádem Mongolů,což svědčí o tom,že se
zde dolovalo již před založením města.
Rozkvět dolů byl
zastaven roku 1474,za ničivého tažení uherského krále Matyáše Korvína,který
zničil okolní vesnice a také Benešov i benešovské doly.
V roce 1566 se
dovídáme o benešovských stříbrných dolech obšírněji .Markraběcí zkoumatel
podal obsáhlou zprávu o dědičné
štole benešovské,dále rozpočet nákladů
a způsob postupu těžby.Vypracoval také mapu a zakreslil na ní tehdejší důlní poměry
v Benešově a Životicích .Doly v Životicích poskytovaly dostatek
železné rudy k jejíž zpracování byly,značným nákladem postaveny železné hamry v Nových Heřmínovech.
Povýšení Benešova na svobodné
město,,je datována listinou ze dne 26.5.1590.Zachovala se však starší listina
z 10.září 1589,vystavená starostou,radou a obcí benešovem,na které je
renezanční razítko s nápisem ,,Sigill civitatic metallicea Bennisch“(pečeť
horního města Benešova).Z let 1607 je známo razítko Berkstadt Bendis(Horní město
Benešov). V pravé polovině znaku je přemyslovská orlice a v levém dvě
zkřížená kladiva.
Po mnoha letech
uzavíraní a zpustnutí dolů byla otázka znovuotevření dolů v popředí až po
roce 1945,ale v letech 1992 skončila v tomto století těžba natrvalo
pro nerentabilitu provozů.
Pro nás je velice
důležitá zmínka v kronice o benešovském tkalcovství z důvodů
přistěhování našeho předka Jana Grygara (r.n.27.3.1889),mistra
tkalcovského.
Takže trochu historie o
tkalcovství neuškodí.Protože tkaní látek a plátna je prastarým řemeslem tak i
v Benešově se ujalo,jako zdroj obživy v době,kdy začalo upadat
hornictví.
Benešovský tkadlec,byl znám
v širokém okolí jako ,,benešovský plátení kovář“,což byl čestný
název,který vyjadřoval,že plátno zde vyráběné je pevné jako železo.Pro svou
vysokou kvalitu, bylo plátno známo po
celém světě.
Již v roce 1686 existoval
v Benešově tkalcovský cech,který nesl od roku 1734 název
Zuchnerzunft.název pochází z německého slova ,,zieche“,což je výraz pro
povlak na peřiny.V roce 1756 měl cech celkem 49 mistrů ,avšak členy cechu byli
také tovaryši,kteří pracovali v domě mistra,ovšem nežili u něj.Tkalcovští
mistři velmi dbali na svou čest a přísně trestali jakékoliv morální poklesky
svých členů.Nejtvrdší tresty byli
za opilství.
Rok 1863 byl osudovým rokem pro
benešovské tkalcovství,protože v té době se rozvíjí konkurenční prostředí
v Bruntále a brzy dosahuje rozhodující převahy nad Benešovem z důvodů
vlakové přepravy Opava-Bruntál-Olomouc.Benešov se i touto dobou potýká
s velkým nedostatkem vody pro svou výrobu,přesto se některé továrny po
r.1884 rozběhnou na parní pohon.Tkalci narážejí na silnou zahraniční konkurenci
a musí hledět především na kvalitu vyráběného zboží.
Kolem roku 1880 mohou benešovští
zaměstnávat i cizí tkalce z okolních obcí.V roce 1889 zaměstnávaly
benešovské podniky 423 domácích a 421 tkalců z okolí.
Denní mzda byla velice nízká
20-30grejcarů oproti 50-80 krejcarů stolařů a tovaryšů a bída ručních tkalců
našla odraz ve stávce do které vstoupili 7.června 1890.Stávka byla vojenský
zlomena 11.června a její výsledkem bylo navýšení mzdy o 10% a 225 zatčených
tkalců.Vzápětí mzdy začali opět klesat
a v důsledku toho se vystěhovalo na
500 tkalců i s rodinami do Hemmelingu u Brém ,otčiny svých předků.
Město Benešov může
v poválečné době děkovat za svůj vývoj z velké části strojnímu
společenství.Tato organizace se udržela až
do roku 1931.
V poválečné době bylo
tkalcovství dosti významné pro Horní Benešov až do roku 1989,kde ztrácelo pro
svoji nekonkurečnost
udržet se na zahraničních trzích a
v letech 2002 omezilo svou výrobu na minimum.
Určitě neuškodí ještě zmínka o
kostele sv.Kateřiny a faře.(*6str.39).Historie kostela se bohužel,nedá bezpečně
uvést,avšak je jisté,že kostel stál již od založení města na stejném místě.Chodilo
se do něj úzkou kostelní uličkou z náměstí,branou - tato brána byla v r
.1849 zbourána.Okolo kostela se rozkládal hřbitov,obehnán kamennou zdí a tento
se připínal na faru a školu.Do roku 1447 byl kostel s největší
pravděpodobností dřevěný,jinak by se pozdějšími úpravami přišlo na jeho
základy.
Nový kostel postavený po roku 1523
na místě původním,byl již z kamene s vysokou šindelovou střechou a
věží na niž byly v letech 1566-1590 zavěšené kyvadlové hodiny,v roce 1681
měl kostel dva oltáře,oba nové.
Tento starý luteránský kostel
sloužil až do počátku 18.století,kdy byl v roce 1719 postaven nový kostel
a součastně s ním i fara,když původní hrozila sesutím.
Nový kostel,který v letech
1746a 1820 vyhořel,,je v základních rysech kostelem dnešním.Měl již tři oltáře-hlavní
byl zasvěcen svaté Kateřině,po pravé straně panně Marii a po levém sv.Janu Nepomuckému.V roku 1804 byla věž
znovu opravená na základě sdělení faráře,který oznámil,že věž je příliš těžká a
začíná se oddělovat od chrámové lodi.Značná změna ve vnějším vzezření kostela
nastala v roce 1820,po největším požáru v historii Horního
Benešova.Zevnějšek kostela byl znovu upraven
v r.1909a později v roce 2001 rekonstrukce střechy i
s věží.
Při té příležitosti byl do věže
vložen odkaz tkz.Zpráva příštím generacím Horního Benešova…píšeme za
pontifikátu papeže Jana Pavla 33…po vzniku nové Ostravsko-Opavské diecéze
v čele s biskupem Františkem Václavem Lobkovicem a to
v listopadu roku 2001před dokončením opravy věže farního kostela.
(*6 str.41)O školství v Horním
Benešově jsou zmínky už kolem roku 1562 s dochovaného spisu.Dobře vedené
školství si můžeme představit již od
roku 1550.Bylo tomu k zapotřebí vlastního učitele jehož platila vrchnost.V
roce 1602 bylo již vyučování na takové úrovni,že mohl být podán návrh obecní
kanceláři na vydání ,,Školního řádu města Benešova“,který 30.11.1602 vstoupil
v platnost.
Pro učitele byl zaveden titul
,,školní mistr“,který dostal k dispozici starou školu pro vyučování a
bydlení.Tato první škola byla v domě č.p.207 v blízkosti fary a
kostela.Její stavba padá do doby okolo roku 1600 a vyučovalo se v ní asi 100
let.od roku 1704 byla škola přemístěná
do domu č.p.208 bývala sběrna.
Sběrnu si ještě pamatuji já,(Rudolf 1950)když jsem chodil v 60letech 19
století do školy v Horní Benešově(pozn.autora).
V roce 1820 shořela také i
škola spolu s celým městem.s výstavbou nové školy bylo započato r.1823 a
byla dokončena 22.3.1824.
Tato škola byla r.1860 rozšířená na trojtřídní se 429 žáky a
poté roku 1868 byla škola rozšířená na pětitřídní.V
roce 1868 se začíná stavět nová škola (dnešní 1-4 ročník u kostela)a je
dokončena 19.11.1872 ,která později začala sloužit jako dívčí škola.
Proto bylo rozhodnuto o postavení
nové školy (dnešní 5-9 ročník pod školou),která slouží od roku 1899 do dnešních
dnů(r.2004).
Jako vzpomínku na tuto dobu opíši
nejstarší dochované vysvědčení z farské školy benešovské.
Jana Loserová navštěvovala pilně
po dobu 6 let školu v Benešově,opakovací hodiny a učení o Kristu po tři léta a z předepsaných předmětů se
následovně projevila:
Náboženství…………………………………..
slabá
Čtení…………………………………………………prostřední
Krasopis …………………………………..dobrá
Diktát.………………………………………………..dobrá
Ve svých mravech se choval
dobře.
Riedel Ignác,učitel 1 třídy
Zde,by jsem chtěl toto vysvědčení srovnat z vysvědčením z roku 1957
Rudolf Grygar nar.2.11.1950 Horní
Benešov národnost česká třída i.C postupný ročník 1 školní rok
1957/58č.tř.výk.2
Český jazyk …………..1
Matematika ……………1
Tělesná výchova ………1
Kreslení………………...2
Ruční práce…………….1
Hudební výchova……….1
Třídní učitelky Milada
Čechová ředitel školy Jar.Čech
Stupnici známek z chování
nebyla zatržená,předpokládám že mravy jsem mněl velmi dobré.
Zde už nebyla zmínka o náboženství
v 50letech to nebylo dosti dobře možné.
Na závěr svého popisu u Horním
Benešově se ještě zmíním o požárech ,které byli pro Horní Benešov tak
příznačné.
Ve středověku (*6 str.43),kdy byly
domy stavěny vesměs ze dřeva a kryty šindelem vyskytovaly se zhusta
požáry.Zvláště velké požáry jsou v Horním Benešově zaznamenány
v letech 1474,1627,1746,1820 a 1867.Nejsou zde počítány požáry v
r.1898,kdy je zakládalo nemocné děvče. Příčinou ohně v letech 1474 a1627
byla válka,další požáry vznikly neopatrností při zacházení s ohněm.oheň se
rychle šířil,protože domy navazovaly těsně
na sebe,uličky byly úzké a šindelové střechy se velmi rychle
vzňaly.Jediným hasičským nářadím byla vědra a ruční stříkačky mnohokrát byl při
hašení velký nedostatek vody.
Vyhořené obce se jen pomalu
osídlovaly a trvalo to někdy i celou jednu generací,většinou pocházeli osídlenci z Německa a
poněmčovala tento kraj.
V roce 1946 po odsunutí němců a osídlování pohraničí
přichází do Horního Benešova u Kapličky č.173,náš předek JanGrygar
(1889) tkalcovský
mistr z Frenštátu pod Radhoštěm.
Zde se ještě zmíním o některých
dokumentech,které dokreslí tehdejší dobu.
Rodný a křesní list Jana
nar.27.března 1889 byl pokřtěn na faře ve Frenštátě p.Rodhoštěm, což bylo
děkanství Příborské a diecése
Olomoucka.Křtitelem,byl kaplan
Jan.L.Vorálek,kmotři Jan Čerosulka,nádeník ve Frenštátě a Anežka jeho manželka.
V poznámce se dočítáme,že
vystoupil z církve katolické.nechal se pokřtít ve svých 41letech ,dne
7.7.1930,jak uvádí úřední zápis farního úřadu ve Frenštátě.
Dochoval se i německý opis
vysvědčení,který pochází z roku 1918 v němž je psáno,že tímto
vysvědčením potvrzujeme panu Janu
Grygarovi z Frenštátu (německy Frankstadt),že pracoval od 25.října 1914 do
dnešního dne tj.23.4.1918,byl zaměstnám jako vykladač řetězců ,později jako
pomocník tkalcovského mistra v naší Northopově továrně a po této době píli
a snaživostí si získal naší plnou spokojenost,takže ho můžeme co nejlépe
doporučit.
Jmenovaný byl zdráv,se mzdou
spokojen a na vlastní žádost propuštěn. (*7překlad.Bruntalský archív
p.Škivarová).Zde se mohu jen domnívat,zda podle hlavičkovaného papíru pracoval
v Maďarsku,nebo to byla jen provozovna(chápej Northopovi továrny)ve
Frenštátě ,spíše se kloním k názoru ,že to bylo v Maďarsku (závod,,Textil
Rozsahegy-Fonogyár“).
Dále je to vysvědčení z roku
1927,které potvrzuje tímto,že Jan Grigar,(tehdy ho někdo napsal z měkkým
i) narozený dne 27.3.1889 ve Frenštátě,v naší nothropové tkalcovně od roku 1920
až do dnešního dne,jako tkalcovský mistr k naší spokojenosti zaměstnán
byl.Pán Grigar opouští závod na svou žádost a přejeme mu na jeho další dráze
mnoho zdaru. Toto vysvědčení je datované dnem 8.října 1927.ružomberské
Mautnerovské textilní závody Rybarpole.Když se zamyslíme nad tím,že se ženil
v 25 letech r.1914 a první
dítě se narodil r.1915 Ružomberku
znamenalo by to,že v té době už tam bydlel.Poté se stěhuje zpět do
Frenštátu,dokazuje to narození syna
1919 a poté obět do zmiňovaného Ružomberoku.
Ještě,by jsem se zmínil o jednom
dokumentu,který byl v té době dosti důležitý a to o tzv.domovském listu.
Domovský list, jimž město Frenštát p.Radhoštěm potvrzuje,že Grygar Jan povolání tkalcovský mistr má v této obci právo domovské,,jehož nabyl rodem po svém otci Antonínu Grygarovi. Ve Frenštátě dne 12.11.1945.
Dokument:Potvrzení místním výborem
ve Frenštátě,že není proti jmenovanému Janu Grygarovi u lidového soudu žádné
trestní řízení zavedeno,nedovolával se v době okupace němců a žádných
zákroků,ani jiným osobám žádným zákrokem nehrozil.Datované dne 12.11.1945 národní
výbor Frenštát.Z tohoto dokumentu je patrno,(bylo vydáno na vlastní žádost),že
už bydlel Jan ve Sv.Heřmanicích na
p.č.108.(naproti vrchnímu paneláku)
Dále to bylo takz.vysvědčení
zachovalosti,kde se potvrzuje,že Jan Grygar se
vždy choval dosud bezúhonně a nebyl ani soudně trestám ani vyšetřován.Ve
Frenštátě 14.11.1945.
Z vyprávění otce víme, že se Jan často stěhoval za prací jak to dokládají tyto
dokumenty z Ružomberoku. Poté pracoval a žil v Aradu –Rumunsko(podle
vyprávění v letech 1927-1930),,jako tkalcovsky mistr.Potom se stěhuje,zase zpět do Frenštátu p.R.
pravděpodobně v roku 1930
č.p.154(byl tam, křtěn 7.7.1930),kde pracuje v místní továrně jako
tkal.mistr až do roku 1945.
V roce1945 přichází do Sv.Heřmanic
č.p.108 v rámci osidlování pohraničí a následně 28.6.1946 do
Horního Benešova ul.U kapličky č.173.Nepodařilo se mi prokázat,kde od roku 1945
pracoval,asi bude milná představa,že se stěhoval za prací jako tkalcovský mistr
právě do Horního Benešova z vyprávění sestřenice Jarmily Blokšové (roz.Petrové
její maminka byla Božena Gryarová dcera Jana 1889) se dozvídám,že děd Jan byl v té době nemocen a nikde
nepracoval,živil se jako švec.Tuto domněnku potvrzuje i jeho syn Bohuš (1923) a
i to,že ševcovské kopyto se dochovalo až do dnešních dnů u Rudolfa (1950).
Jan Grygar nar. 27.3.1889
ve Frenštátě p.R. č.76,později tkalcovský mistr ve Frenštátě syn obuvníka Antonína(1862)
a Mariany roz.Jurkové,umírá v letech 1952 v Horním
Benešově(nemocnie v Opavě). Žení se
6.6.1914 v Kolíně /Rýnem na faře sv.Severina s Hermínou Dererovou
nar.27.12.1892 Lutila je to dcera Jána
a Amalie Belámi. Po smrti Jana se jeho manželka
Hermína stěhuje v roce 1954 do Sv.Heřmanic a v letech 1958 zpět do H.Benešova k svému synovi Rudolfovi (1920).Poté se
stěhuje do Zlína,kde umírá 8.7.1975 ve věku 83let u svého syna Bohumila.
Z tohoto manželství se narodilo několik dětí a to nejstarší:
Antonín narozený 18.12.1916 v Ružomberoku a umírá mlád 3.10.1941 ve věku 25 let.
Syn Oldřich Bedřich nar. 30.1.1919 ve Frenštátě vyučený čalounickému řemeslu,který se žení
s Jarmilou Jurečkovou.Těm se narodil jediný syn Oldřich ročník 1946,který
nyní žije v Praze a má taktéž syna Oldřicha,kde rod pokračuje touto větví.
Oldřich umírá 24.7.1974 v Brně na
otravu krve.
Dcera Božena nar.6.7.1915 Ružomberok,provdána za Františka Petra ,sním má 3 děti: Jarmilu(sestřenice),Jendu.Miroslava ,umírá 8.5.1962 Sv.Heřmanicích.
Syn Jan nar.20.12.1921 Ružomberok,který se žení s Boženou Horklovou a má dvě dcery Zdenku a Janu,zde rod nepokračuje, Pracoval v Braneckých železárnách v Horním Benešově,poté krátce žil v Brně se svou švagrovou vdovou po Oldřichovi,umírá 13.4.1998 Krnov na infarkt.
Je zde ještě syn Jana(1889) a to nejmladší Bohumil nar.13.11.1923 v
Ružomberoku,který se žení s Drahomírou Mauerovou a vychovávají spolu dvě
děvčata Milenu a Drahušku,bohužel dcera Drahuška umírá 18.7.2003.
Strýc je posledním žijícím (r.2004)synem Jana Grygara a bydlí ve Zlíně.
Syn Jana (1889), Rudolf Grygar nar.4.8.1920 Ružomberok,Rybárpole č.p.- ,který se žení 6.9.1947 ve Svobodných Heřmanicích s Annou Blokšovou narozenou 29.3.1930 v Bolaticích,dcerou Rudolfa Blokši a Růženy roz.Solichové,,jak dokládá výpis z matriky oddavkové,farního úřadu Svobodné.Heřmanice dne.10.3.1948.
Jsou to mi rodiče proto se o nich rozepíši asi trochu více než o ostatních.
Otec Rudolf (1920) žil se svými rodiči v Ružomberoku na Slovensku a také v Aradu -Rumunsko.Zde se nedochovali žádné doklady,které by dokumentovali školní docházku v dané období 1920-1945.Je zde propouštěcí vysvědčení z roku 1936,kde se praví,,Vědomosti,kterých je třeba ku propuštění ze školy obecné,byly prokázány přijetím do školy měšťanské“,mravy chvalitebné (stupnice mravů hovoří ještě o mravech:uspokojivé,zákonné,méně zákonné a nezákonné).
Vysvědčení na odchodnou obdržel v roce 1938 s chováním,chvalitebným a prospěchem:
technické kreslení……. Dobrý
Hospodářské nauky…. Dobrý
Vzdělávací četba………Dobrý
Zdravotnictví……………Dostatečný
Vyučil se,,jak dokládá jeho výuční list
v období od 22.7.1936 do 22.7.1939 v knihařství Jana Paprskáře ve
Frenštátě a je zapsán v matrice zdejšího společenstva,pokračovací školu
vychodil…osvojil si potřebné znalosti a prohlašuje se proto za pomocníka(toliko
citace z výučního listu).
Pracoval v mnoha profesích,zde by jsem veškeré profese nejraději popsal z dokumentů(rukopisu),který jsem našel založený v obálce pracovní knížky.
Jak je patrno vyučil se u Jana Paprskáře v období let 1936-1939 pracoval tam jako knihařský pomocník do roku 1940.
Od roku 1940-1941,,jako dělník u stavby silnic v Moravské Ostravě.1941-1943 tovární výroba knih Brno a jako totálně nasazený ve vagónce v Brně,kde roce 1943 onemocněl a byl operován(žaludek) a 7.12.1944 –1946 dán do stavu invalidního(ruční poznámka otce v pracovní knížce).Po ukončení invalidity pracuje od 25.3.1946 –5.2.1947 v Moravolenu Horní Benešov.Mezitím se 6.9.1947 oženil,a bydlí v Horního Benešově na ul.u Kapličky č.p.173.V roce 1947-1948 pracuje u opraváře radii a později televizoru Ladislava Urbana
Rok 1948-1951u Švédy Františka výrobce dětských kočárku v roce 1949 se nazývá tento závod BENEKOV (jako nyní r.2004 pz.autora).V roce 1951-1952 v Jakartovicích v kamenném lomu jako dělník.1953 jako dělník v okresním st.podniku Opava a ještě tentýž rok v Severomoravským průmyslu kamene,závod Opava.1955-1961 pracuje jako dělník na traťové distanci Opava,odtud přechází v roce 1961 do Moravolenu Šumperk závod Horní Benešov a pracuje zde jako seřizovač tex.strojů až do svého důchodu v r.1980. Je to dosti velký výčet zaměstnání,kde pracoval,ale s větší části to bylo zapříčiněno nemocí.
Jsou zde také dochovány některé doklady poplatné tehdejší době a to například:
V letech 1945 byl otec členem národní stráže,byl mu vydán průkaz,kde se píše,že je oprávněn nositi střelnou zbraň:pušku ,pistoli.
Je zde i potvrzení,že jest dozorcem vězňů na okresním soudě ve Frenštátě.Tuto službu vykonával celých 18 dní na což má potvrzení:cituji Tuto službu konal u nás celou dobu řádně a poctivě,jako dobrý a spravedlivý pracovník“,podepsán referent Gajdůšek.
Ještě z druhé strany je text psán v ruském jazyce a potvrzen ruským razítkem.
Listinou,kde ústřední sociální pojišťovna v Praze vyměřuje dne 19.5.1945 invalidní důchod od 7.12.1944 v roční částce 2400 korun,což je měsíčně 200korun a po srážce K 10-na nemocenské pojištění důchodců,bude Vám prostřednictvím Poštovní spořitelny v Praze poukazováno 11 dne v měsíci 190.-K. (jak směšná to částka na dnešní poměry r.2004,ale v té době to byl slušný peníz pz.autora)
Dále je to vysvědčení o národní spolehlivosti.tehdejší výbor ve Frenštátě p.R. potvrzuje,že Rudolf Grygar ,svobodny,povoláním knihař bytem ve Frenštátě ul.Markova.č.154 je národnosti české,za německé okupace byl si vědom národní cti,,je bezvadné politické minulosti a vystupoval vždy jako dobrý Čech. Vydáno ve Frenštátě 3.8.1945 pro osobní potřebu.
Je zde i domovský list, jimž
město Frenštát p.R. potvrzuje,že Grygar Rudolf,knihař nar.4.8.1920 ,svobodný má
v této obci právo domovské,,jehož nabyl rodem po svém otci Janu Grygarovi (1889), ve
Frenštátě 12.11.1945.(tz.i po Antonínu Grygarovi 1862)
Zde
by jsem chtěl udělat poznámku,že domovské listy byli zavedeny v r.1890
takz.indexem listu k domovní příslušnosti.Podle těchto listů,byl každý
občan příslušný do obce,kde se narodil.Mělo to svůj význam i vtom,že když se
něčím provinil v jiné obci,byl odevzdán do domovské obce.V roce 1949 byla
domovská příslušnost zrušená,protože se začali evidovat obyvatelé v tz. evidenci
obyvatelstva.
A na
závěr uvádím jako perličku tz.,,Vysvědčení o zachovalosti“,vydané místním
národním výborem v Horním Benešově,kde se potvrzuje,že pan Grygar Rudolf
nar.4.srpna 1920 v Ružomberoku okr.Svat.Mikuláš,domovská obec Frenštát
p.R. je přihlášen k pobytu ve zdejší obci od 28.5.1946 do dnešního dne
povoláním dělník,svobodný se dosud choval vždy bezúhonně a jeho trestní
rejstřík neobsahuje žádných záznamů.V Horním Benešově dne 3.10.1949 podpis
nečitelný.(vydáno za účelem sňatku pz.autora).
Otec Rudolf (1920),byl člověk mnoha zájmu a také člověk ,který byl na sebe až moc přísný a tudíž i k ostatním.Od roku 1947 bydlí na ulici Partyzánská č.p.455 v Horním Benešově,kde také umírá 15.2.1994.
Maminka,co může napsat syn o své matce, jen to,že to byla starostlivá máma, jako každá jiná.
Anna Grygarová nar.29.3.1930 Boltaicích ,dcr.Rudolfa Blokši.topič a podruh,syn šafáře a matky Rozálie roz.Solichové dc.topiče Františka a jeho manželky Marie roz.Zajíčkové.
Byla pokřtěna 31.3.1930 v kostele Římsko.kat. farním úřad Bolatice okr.Hlučín,bylo to děk.Hlučínské a Arcidiecéze Olomoucka.
V roce 1937 se stěhují do Kravař navštěvuje školu v Kutech-Kravařích a roce 1944(ústní sdělení bratra Rudolfa Blokši) se stěhují do Sv.Heřmanic č.p.153(vlakové nádraží).Ovšem je zde doklad,že místní národní výbor v Závadě potvrzuje,že slečna Blokešová (na místo) Blokšová Anna nar.29.3.1930 v Bolaticích příslušela až do okupace(1938),domovským právem do závady.Což dokládá,že ještě žili v Závadě a poté se stěhují do Sv.Heřmanic.
Jako zajímavost uvedu doklad,který se nazývá ,,Vysvědčení o zachovalosti“,jenž vydal místní národní výbor ve Sv.Heřmanicích .
Praví se vněm ,že Anna Blokšová domovskou obcí Závada,povoláním dělnice,svobodná bydlištěm S.Heřmanice číslo.84 se chovala dosud bezúhonně a nebyla ani soudně ani policejně trestána ani vyšetřovaná je Češka a politický spolehlivá.Toto vysvědčení
se vydává k účelu dosažení sňatku (jak potupné.pz.autora) dne 24.7.1947.
Vdává se 6.9.1947 v té době už jako sukařka v textilu Horní Benešově ,bydlí na ul.Partyzánská č.455.Když pracovala v Moravolenu
jako sukařka dostala v roce 1961 ocenění Nejlepší pracovník.V dalších letech odchází do částečného důchodu a později do trvalého důchodu.Po smrti svého manžela žila u své dcery .Umírá po dlouhé a těžké nemoci 1.6.2001 taktéž v Horním Benešově.
Z tohoto manželství,které uzavřeli 6.9.1947 ve Svobodných Heřmanicích se jim narodila 14.12.1948 dcera Eva a pokračovatel této větve Grygarů syn Rudolf Grygar nar.2.11.1950.
Nezbývá nic víc než ukončit tento historický popis rodů a pokračovat linii od roku 1950. Grygarové žijí v Horním Benešově od roku 1946 je to téměř 60let,kde založil své pevné kořeny
Použitá
literatůra:
1.PhDr.Stanislava
Kovářová,Tichá
2.Pálkovice Myslík
3.Jan Boháč Kozlovice
4.Bedřich Gold Veřovice
5.Marie Bjačková kronikářka
Tiché r.2004
6.Vlastimil Habarta Kronikář
města Horní Benešov r.2004
7.Archív Bruntál překlad
z němčiny p.Škivarová
8.PhDr Adolf Turek